V Senátu a obecně povětšinou pražských sídlech nejrůznějších státních institucí jsem se poslední čtyři roky pohyboval dost často. Jednal jsem leckdy o jednotlivostech, jakými byly obnovení provozu na Kozí dráze, dotace pro podporu tzv. kreativních odvětví, podpora Českosaského Švýcarska po požáru, naposledy v Senátu jsem vystoupil na jednání k památkové péči.

Se senátory Martinem Krskem a Přemkem Rabasem jsem pak řešil celkové nastavení toho, jak má stát automaticky a dle jasných pravidel pomáhat méně rozvinutým regionům. Abychom právě kvůli každé jednotlivosti nemuseli jezdit za ministry, nebo jejich náměstky a úředníky.

Posílat k nám nahodile evropské dotace nestačí, chceme nástroje běžné v zahraničí - daňové úlevy a pobídky i pro místní podnikatele, finanční motivace pedagogů působících v chudších regionech, smysluplné rozpočtové určení daní, to vše podepřeno daty a průběžným vyhodnocováním.Nezdá se to, ale k tvorbě nové legislativy je zapotřebí stovek hodin diskusí, aby výsledkem byl v praxi použitelný zákon. Myslím, že právě praktický rozměr díky mým zkušenostem z kraje do přípravy zákona přináším. Pomáhá v tom rovněž Karolína Žákovská ze Spojenci pro kraj.

Obecně se snažím o to, aby moje práce měla smysl. Ve škole se mi to snad daří, na kraji jsem toho taky odvedl a ze spolupráce se senátory usuzuji, že i ve Valdštejnském paláci bych mohl být užitečný. Ponejvíce právě pro region, kde žiju a který mám tak rád.