Ve třetihorách se v Podkrušnohorské pánvi začalo z napadaných rostlin vytvářet uhlí. Tento fakt předurčil moderní historii Teplicka tak významně, že ho nepřebily ani léčivé prameny, tryskající v Bílině a Teplicích z Krušnohorského zlomu.
Teplice jsou jedno z mála okresních měst, které neleží na žádné řece, velké město se z nich stalo díky lázním, a hlavně uhlí, které dávalo energii keramičkám, sklárnám, strojírnám i dalšímu průmyslu. Kolem roku 1880 bylo Teplicko nejprůmyslovější oblastí Rakouska – Uherska, působilo zde zhruba 10 000 firem a živnostníků.
O tom, že si bohatství vybíralo daň už v 19. století, víme z rozhodnutí tzv. Lázeňské komise, která už nepovolovala vznik dalších firem, které by mohly narušit lázeňský charakter města a odradit hosty.
Ještě tvrdší úder pro Podkrušnohoří nastal ve druhé polovině 20. století, kdy se i v teplickém regionu změnila technologie těžby na povrchové dobývání. To už zde nežilo 80 % původních obyvatel, kteří byli odsunuti do Německa.
Z takových ran se město a jeho okolí vzpamatovává dodnes, možná i proto se zde v 80. letech vytvořila nezávislá umělecká scéna – od Patafyzického kolegia přes pološílené divadlo Vyžvejklá bambule až po alternativní punkové kapely typu Šanov, FPB nebo Už jsme doma.
Z tohoto podhoubí v dobách uvolňujícího se komunismu a zesilujících inverzí s extrémními hodnotami škodlivých látek vytryskla v šanovské pivnici U Ptáčků (Fóglů) akce, která je dnes známa jako Teplické ekologické protesty v listopadu 1989. Přidaly se stovky lidí, kteří se přestali bát a dali najevo jak obavy o své zdraví, tak nedůvěru v komunisty.
Dnes je životní prostředí na Teplicku výrazně lepší než před 30 lety, nicméně z těch demografických a sociálních změn jsme se ještě úplně nevzpamatovali. Máme jedno z nejnižších procent vysokoškoláků, je patrna neochota studentů vracet se do regionu a existuje tu několik vyloučených lokalit.
Přesto má tento region velkou šanci, hranice s Německem, atraktivní partie Českého středohoří a obnovených Krušných hor - to všechno jsou skvělé předpoklady budoucího, bezuhelného Teplicka.
Je ale potřeba tomu trochu pomoct na národní úrovni, spolu se stávajícími senátory Martinem Krskem z Ústecka a Přemkem Rabasem z Chomutovska za sebou máme mnoho jednání s centrálními orgány a už pracujeme na legislativních změnách, které by umožnily zdejším šikovným lidem posunout startovací čáru směrem k ostatním částem republiky.