(17. září, Teplice) Už více než 30 let učím, krátce na základní škole a po většinu času na teplickém gymnáziu.

V mladých lidech se pokouším probudit zájem o pestrou lokální historii a snažím se, aby je to přivedlo k přemýšlení také o tom, jaké minulé události vedly k současnému stavu a směřuju k tomu jim představit to hezčí z našeho regionu. Přesto je zjevné, že dost gymnazistek a gymnazistů se na rodné Teplicko po vysoké škole nevrací.

A to pak vede politiky k rychlým proklamacím o tom, jak chtějí přilákat mladé lidi zpět, že chtějí podporovat absolventy škol, že náš kraj potřebuje mladé talenty. Proč ne, ale co ti, kteří už mladí objektivně nejsou? U nich očekáváme, že když už tu zůstali, tak neodejdou? Děláme pro ně něco?

Celý život si povídám s pamětníky událostí, které hýbaly nejen naším regionem. Potkal jsem nespočet inspirativních lidí, jejichž příběhy mají leckdy až filmové obrysy – a přesto teď v klidu žijí třeba na teplickém či bílinském sídlišti a nikdo z okolí často netuší, co prožili. Často se museli vystěhovat ze svých obcí, jejich předkové třeba museli v době války opustit své bydliště.

A tak si říkám, že stejně tak často, jako zmiňujeme péči o udržení mladých lidí v regionu, měli bychom zmiňovat taky snahu o dobrý život pro ty, kdo už něco zažili.

Ono to spolu dost souvisí – žijeme ve společném prostoru, a tak je možná lepší rovnou psát, chceme, aby se tu dobře žilo všem bez ohledu na věk.

To je ostatně i můj základní přístup pro práci v Senátu – nekandiduji, abych ihned začal řešit dílčí témata. Mé první kroky by vedly ke spolupráci s kolegy, se kterými se už teď tak trochu podílím na přípravě zákona, který státu jasně řekne, co má dělat pro chudší regiony, jako je ten náš. Klíč je v komplexním přístupu – nestačí řešit třeba sociální vyloučení, když k tomu nebudete mít dostatek bydlení, práce a firem, které chtějí v regionu působit.

O tom všem určitě ještě něco napíšu, ale teď Vám přeji pěkný a inspirativní den, ať už je vám 18, nebo 78.

Jiří Řehák, kandidát do Senátu v obvodě Teplice